TORTILA OD TURKA

O víkendu jsem navštívil židovské slavnosti v Třebíči. Vskutku milá a povedená akce. Ještě teď mi v uších zní úžasné melodie turnovského Mackie Messer Klemzer Bandu a k půlnoci šel spát s úsměvem na rtech po filmu s Hugo Hassem "Ať žije nebožtík"  promítaném na provizorním plátně u řeky Jihlavky....

Předtím jsem si odskočil pro kebab. Čerstvou prodejničku otevřel  turecký podnikatel docela nedávno. Byl jsem zvědav na jeho komentář na ani ne den starou zprávu o puči v Turecku, o němž jsem neměl ještě skoro žádné informace. Chytil se za hlavu a vyvalil na mě oči: "To je ostuda! To je ostuda!" naříkal špatnou češtinou. "Už je 3000 -" a zkřížil ruce, což je mezinárodní mimika pro pouta.

Vzal jsem tortilu a vyšel ven. 3000... znělo mi pořád v uších. Po necelém jednom dni tolik zatčených...? A druhý den další čistky, vyhazovy, zatýkání, výhrůžky o zavedení trestu smrti... To se přece musí dít podle nějakého přesného předem připraveného  seznamu... A už tenkrát, když jsem odcházel od Turka, jsem pochyboval a dával dohromady dvě a dvě: Turecký prezident Erdogan se  ani netají úmyslem o  vytvoření islamistické země.  Armáda vždy střežila odkaz tatíčka Atatürka zachovat sekulární stát.... Tedy zinscenovaný puč jako poslední překážka....?  Co můžeme očekávat od téhož Erdogana, který málem vyhlásil Německu válku, když si na jeho účet zavtipkoval moderátor...

Atatürkovo Turecko, do kterého jsme ještě docela nedávno vkládali tolik naděje, bez Atatürka.... To prostě nejde dohromady.... A když si uvědomíme, že rovněž ještě docela nedávno někteří poblouzněnci ho dokonce navrhovali jako členský stát Evropské unie, běhá mi mráz po zádech!  Všechno to tak nějak do sebe zapadá: islámský stát, exodus uprchlíků, oslabená euroatlantická civilizace založená na křesťanských tradicích.... Katastrofické scénáře se  již  píší...

A tak nezbývá, než znovu sáhnout po Švejkovi:

"Máš rád Turky?" obrátil se Švejk na hostinského Palivce, "máš rád ty pohanský  psy, viď, že nemáš?"

***