PROČ CHODÍM NA DEMONSTRACE

V sedmdesáti jsem si řekl, že už se nebudu v ničem angažovat, vyjma své práce - psaní knih, koníčkům a vnoučatům. 

Jenže pak najednou vidíte, jak se dopředu dere člověk, který tvrdí, že do vlády nechce, sotva se však kvůli jeho estébácké minulosti zmírní lustrační zákon, pevně se chopí kormidla a naopak hřímá: "Nikdy neodejdu! Slyšíte? Nikdy!" A to po té, co se proflákly jeho průšvihy s dotacemi, úkoluje novináře ve svých mediích, jak mají likvidovat své protivníky, přisvojí si ministerstvo financí slovy "klekli jsme na ně...", jeho jméno se objevuje v kauze únosu syna do Ruska atd, atd... A co je nejotřesnější, vyleze před kamery a bez jakýchkoli skrupulí řve  do světa, že je to "kampaň, účelovka, spiknutí proti Babišovi..."

Co ještě musí udělat, aby tento národ konečně prokoukl jeho goebbelsovskou rétoriku o stokrát opakované lži, co se stává pravdou a pochopil, že má před sebou nebezpečného zločince!