OSMAŠEDESÁTÝ

OSMAŠEDESÁTÝ

Uf, už je toho na mě příliš!!! Přijdu do knihovny - 1968. Přijdu do muzea - 1968. Projdu školními chodbami - 1968. Našel jsem ho i na veřejném záchodku - tenhle zkurvený letopočet! Všichni se zaštiťují svou neochvějností a zaťatými pěstičkami dodatečně komentují své dobové pocity. Dokonce stalinista Grebeníček v devadesátém roce rozhazoval rukama a rád se chlubil, jak vehementně odsuzoval intervenci vojsk Varšavské smlouvy, než ji začal pojmenovávat "internacionální pomocí"...

A co je nejhorší - všem těmto výstavám a výstavkám vévodí hrdinský portrét generalissima Ludvíka Svobody!!! Ano, právě toho, který měl už dávno stát před národním tribunálem jako největší kolaborant. To on se 27.srpna vydal, kdy už bylo povražděno na stovku občanů jeho země a představitelé státu kdesi neznámo kde, aniž by měl mandát parlamentu či vlády, do Moskvy, kde se v otevřené limuzíně líbal s Brežněvem a dvacetikilometrová trasa na Rudé náměstí byla lemována jásajícími pionýry. Tehdy celý svět užasl: co se to vlastně v tom Československu děje... Kdo to je tenhle kolaborant Ludvík Svoboda...?

A nyní ho vidím na všech výstavách jako hrdinu!!!

Traumatem není osmašedesátý, možná pro Grebeníčka. Traumatem pro moji generaci je

DEVĚTAŠEDESÁTÝ.

A to si na podobné výstavky s chutí počkám....(!!!)