JAK ZE MĚ JIŘÍ SUCHÝ UDĚLAL GENIÁLNÍHO ŽÁKA

Je tomu přesně 60 let, co se to stalo. A letos, kdy vzpomínáme a spolu s Jiřím Suchým oslavujeme jeho 90 let, se mi to znovu a znovu vybavuje. 

Tenkrát vždy,  když se nám s bratrem podařilo ušetřit 10 Kčs, utratili jsme je v Supraphonu za SP desku (singl play) za semaforský hit. SP deska znamenalo jednu písničku na jedné straně, druhou písničku na druhé. Během jednoho dne byla tolikrát přehrána, že už by se do jejích drážek vlezl celý odpad do té doby preferovaných častušek.... a nadešel čas šetřit dalších deset korun. Bratr byl o šest let starší - a SEMAFOR bylo to jediné, co nás stmelovalo.

V tu dobu, o které mluvím, byly semaforské písničky na SP obohacovány tzv. průpovídkami. A tím, že jsme desku hráli až do úplného ohoblování, znali jsme zpaměti nejen písničku, ale s ní i průpovídku. Znám je zpaměti dodnes, ale o jedné bych se však zmínil   podrobněji. Před songem "SUP A ŽLŮVA" byla tato: pro pochopení kontextu ji musím ocitovat celou - zpaměti, pokud se vloudí nějaká odchylka, velkorysý Jiří Suchý promine, šedesát let je šedesát let...

"Bajka je drobný literární útvar, ve kterém se zvířata chovají jako lidi. Mluví, jednají - někdy moc mluví a málo jednají jako lidi.... A lidi by si z nich měli vzít příklad a nejednat jako zvířata. To byl záměr všech, co psali bajky: Ezopa, Krylova, La Fontaine.... 2600 let vznikají bajky, a pořád jsou zapotřebí..."

Chodil jsem do páté třídy, kde někteří spolužáci zápasili s technikou čtení. Jednou přišla soudružka učitelka a pravila: "Dnes si budeme povídat o bajce," s opovržením přehlédla spolužáky, zápasící s technikou čtení a pokračovala ve stejném duchu: "Ví snad někdo" (vy blbečci = my vnímaví žáci jsme to tak rozšifrovali) "co to je bajka?"   Najednou  se mi vybavily drážky té zcela nepoužitelné SP desky, která se mi natrvalo okopírovala do mozkových závitů a ruka vyletěla vysoko nad hlavu. Vyskočil jsem a po vzoru pionýra Timura jsem odhrkal: "Bajka je drobný literární útvar...." 

Pamatuji jen, že soudružka učitelka zavrávorala, opustila třídu a už se do konce hodiny neukázala. Zato o přestávce se otevíraly dveře a celá sborovna si potajmu prohlížela toho geniálního žáka. A to mi zůstalo až do devítky.

Mělo to však i stinné stránky. Cokoli kdykoli při probírání nové látky, jsem byl  vyzván, abych utrousil geniální resumé. Neutrousil. Jiří Suchý  o tom  nenapsal žádnou průpovídku...